Pár slov o grafice

Grafikou se zabývám teprve pár let, a tak ji chápu ve své nejobvyklejší podobě. Černobílé. Černé a bílé. Světlo a tma. Vynořování ze tmy. Ponořování do ní. To se po staletí nemění. A přetrvává to dodnes.
Grafika má několik nepopiratelných, říkejme tomu, zvláštností. A ty mám rád.
Je to specifická technika, má blízko ke kresbě, ale kresba to není. Kresba je rychlá a tužka klouže po papíře. Kreslíte to, co vidíte…bezprostředně. To u grafiky lze jen těžko.
Kresba však také nemá daleko k malbě, dokáže být barevná…leč je svým osudem lazurní, reliéfního nánosu docílíme těžko. 
Kresba nemá ani daleko k sochařství…právě zápas s materiálem, obzvlášť v technice suché jehly či mezzotinty, kdy se dílem nutně poměrně bolestivě fyzicky pracujete, je dost podobný.
Grafika je nesmírně zajímavá. Kloubí v sobě několik postupů, a když je chce člověk zvládat, je dobré, když ani jednu fázi neponechá náhodě.
Počínaje správnou přípravou a ohlazením kovové desky, přes nátěr asfaltem, kresbu či rytí, leptání pomocí kyseliny, prášení a natavování akvatinty či pracné zrněné desky pro mezzotintu. Přes rozměření a namočení papírů, přes přípravu a naválení barvy, její vytírání, přes nezanedbatelný proces tisknutí na lisu, následné sušení a ořezání papíru, přes podpis grafiky až po její závěrečnou adjustaci.
Takže tedy, proč grafika dnes. Proč ne například počítačová grafika, která se jistě k 21. Století jaksi nabízí spíše?
 Počítačová grafika je ve své podstatě klasické velmi podobná, ale chybí zde médium a dotek s materiálem. Barvou. Chybí ta bezprostřední zkušenost. Možnost kontaktu.
A nechat většinu práce na počítačovém programu pro mě jaksi není… Popravdě, grafika je velmi zvláštní v tom, co člověk při ní vlastně všechno dělá.
Chce-li kreslit, musí reversně. Vlevo je vpravo a opačně, to platí zejména pro písmo, jehož opačný sklon je nutné brát v úvahu. 
Ale co grafiku dělá zcela odlišnou od všeho, je možnost reprodukce. Desetkrát, dvacetkrát…někdy až stokrát je možné mít kopii jednoho motivu. Kopii, která je zároveň ale originálem. Možnost originálně reprodukovat dílo je nádherná. Namalovaného obrazu se člověk vzdává těžko, hotové sochy také…ale s grafikou vždycky zůstane originál…a to každému. 

  Postupně jsem se začal orientovat na témata ženy, ve všech jejích relacích a podobách. Zpočátku jsem byl ovlivněn secesními motivy, které k ženskému zobrazení mají velmi blízko. Ani symbolismus mi nebyl cizí, a pokud něco přetrvává v mé tvorbě, tak by to symbol mohl být. Už ne jen symbolismus jako styl, ale snad díla, která nějaký symbol předávají. Alespoň se o to snažím…
V poslední době se zabývám specifickým oddílem grafiky. Ex libris – knižní značkou. Na každém grafickém listě je jméno majitele, který si zadává či vybírá motiv, který by měl doprovázet jeho knihy. Vlepením této grafiky do knihy by se měl původně čtenář dozvědět i něco o majiteli knihy. Tak tomu dnes ale obvykle nebývá. Grafiky se už drahnou dobu do knih nelepí, ale sběratelé si je vyměňují či prodávají dle různých kriterií, zálib a autorů.
Může se tak lehce stát, že se grafiky objeví na řadě míst na světě, aniž o tom víte…
Řada děl patří do cyklů, ať už zamýšlených (Antigona, Mors et Amor, Nymfy….) či nahodilých, které se často dílem „náhody“ v cykly zřetězí. Řada děl je také ilustracemi, nebo lépe řečeno interpretacemi literárních děl. K literatuře mám poměrně blízko, a proto mi přijde přirozené pokusit se literaturu vizualizovat.
Řazení do cyklů, nejen v grafice samozřejmě, nezbytně nutí se jednou myšlenkou zabývat jaksi intenzivněji. A právě intenzitu mám rád. Také mám rád název hlubotisk, je to technika tisku a pro grafiku, kterou dělám, je to opravdu výstižné. Právě ten tisk, z hloubky, pod tlakem. Z hloubky desky…z hloubky člověka.